Nastaly ve vašem životě náhlé změny, s nimiž jste ani ve snu nepočítali? Anebo se projevili následky vleklých, občas dost nepříjemných změn, kterých jste si raději nevšímali, abyste nemuseli nic dělat a mohli zůstat přesně tam, kde jste byli před tím? Neumíte vystoupit ze své komfortní zóny, protože na to nemáte dost vůle, sebedisciplíny, odvahy, kuráže? Nevíte si poradit v situaci, kdy jste přišli o životní jistoty nebo o jejich část, či o jistý „řád“ a navyklou rutinu ve vašem životě? Naoko se zhroutil svět a vy máte pocit, že jste úplně paralyzovaní?
Znovuzrozený Fénix
Možná si někteří z vás pamatují pohádku o ptákovi Ohnivákovi. Pojednává o bájném opeřenci, kterého zná snad každý, pouze pod jiným jménem. Je jím Fénix, ačkoli ve starém Egyptě, odkud o něm pochází první zmínky, mu zas říkali Bennu. Fénixem jej poprvé v historii nazval Hérodotos právě v popisu ptáka Bennu, jehož kult souvisel se svatyní nejvyššího staroegyptského boha slunce Ra v Heliopolisu.
Ra, nebo jinak rovněž Re, znamená jednoduše Slunce. Bůh Ra byl zpodobován s hlavou sokola. Od slunce a od jeho každodenního umírání a znovuzrození závisí život na Zemi a jeho ustavičné udržování a obnovování. Slunce letí po obloze jako božský pták, zajde za obzor, ale ve svém letu neustává, protože musí „proletět“ (v egyptském ponětí spíš proplout na bárce) nocí a jejími nástrahami, aby se mohl opět a opět objevit na východě a opakovat svou pouť klenbou oblohy nad námi. Také proto spojovali Egypťané svého Fénixe s nesmrtelností a jeho symbolika se stala velice přitažlivou i v době klasické antiky.
Fénix, univerzální symbol znovuzrození, připomíná slunce, i když cyklus jeho života netrvá jeden den, nýbrž pět století. Je velký přibližně jako orel, zpívá nádherným melodickým hlasem a zdobí jej zářivé šarlatové a zlaté peří. Existoval vždy jen jeden jediný Fénix. Když se blížil konec jeho dnů, postavil hnízdo z větví aromatických stromů a z vonného koření, zapálil jej a ve voňavých plamenech shořel. Z popela povstal nový fénix, který nasypal zbylý popel do myrhového vajíčka a odletěl s ním do Heliopolisu, „Města slunce“. Tato varianta příběhu o Fénixu není nepodobná legendě od Hérodota. Podle něj však mladý Fénix sebou přináší nabalzamovanou mrtvolu svého otce, lépe řečeno mumii sebe sama po uhoření v plamenech.
Ovidius ve svých Proměnách pozměňuje Hérodotovu verzi. Do Heliopole přilétá nikoli již znovuzrozený mladý Fénix, nýbrž ten starý, původní. Až tady ukončí jeden cyklus svého života jakýmsi „samovznícením“ a začne druhý.
Fénix byl srovnáván s „nehynoucím Římem“ a často byste na jeho podobu narazili na římských mincích coby symbolu věčného města. Fénix byl Římany interpretován jako alegorie vzkříšení, která později přitahovala zakladatele a příslušníky nového náboženství, křesťanství.
V islámské mytologii byl Fénix srovnáván s „anqā“, obrovským tajemným ptákem, kterého původně Bůh stvořil jako dokonalou bytost. Později však začal šířit mor a byl zabit. Tato verze příběhu však evokuje neschopnost přijmout skutečnost, že nic není ani bílé ani černé, že život má různé stránky a pokud nám uštědří lekci „moru“, měli bychom si z takovéto situace vzít ponaučení, povstat z popele úplně „noví“ a jít obrozeni a znova zrozeni dál, nikoli „zabíjet“. Když najednou přijdeme o vše, co se nám zdálo být důležité, ztratí-li zdánlivě všechno smysl, je dosažení „nového stavu“ na nás samotných, nikoli na vnějších okolnostech, vyšší moci, jiných lidech. Stejně jako Fénix bychom měli překročit, „spálit“ své vlastní hranice, a být ochotni vystoupit z omezení vlastní identity, byť byla do jisté chvíle a do jisté míry úžasná, zářivá, a také převzít odpovědnost sami za sebe, necítit se jako oběť a ani tak nekonat.
Cesta proměny Fénixe připomíná určitou část alchymistického procesu. Možná právě z toho pramení přesvědčení, že se alchymisté snažili vyrobit elixír mládí nebo dokonce nesmrtelnosti. Křivolakými cestičkami se tak dostáváme k jinému „elixíru“, díky němuž se můžete „znovuzrodit“ i vy.
Tímto skvělým elixírem je esence Nový start, neboli Vzlétnutí, která vám pomůže pustit se do všeho nového s nebývalou razancí, rozhodností, elánem a pevnou vůlí. Probudí ve vaší duši slunce, radost, tvořivost a schopnost vykročit neprobádanými cestami. Její pravidelné užívání zároveň osvobozuje od vnitřních zábran a uvolňuje právě ty naše vnitřní bloky, které nám brání pohnout se vpřed, dokončit svoje projekty, zrealizovat své nápady, které jsme dosud neměli odvahu přivést k životu. Také nás však povede ke správnému rozdělení času mezi odpočinek a jakoukoli činnost. Umožní nám uvidět, co je v našem životě již není funkční (stejně jako „starý Fénix“) a směle, bez váhání nahradit všechno zastaralé a stagnující něčím novým a neotřelým.
Judita Peschlová, hlavní terapeutka projektu Lichtwesen v ČR a v SR, akreditovaná psychoterapeutka a lektorka rodinných konstelací